Budoucí Univerzity a Universum

 

Text je shrnutím myšlenek a závěrů z téměř čtyřletého přípravného období, které skončilo zahájením prvního programu KUDYKAMPUSU dne 9.11.2018.
Na počátku byla otázka: Jak by vypadala všeobecná vzdělávací instituce, jejímž
obsahem by nebylo detailní ani rámcové curriculum, ani předměty, témata nebo projekty?

Škola pro lidi ve věku 12+, která se formátem podobá spíše řecké scholé. Škola, která je ze své podstaty pro všechny, neboť jejím smyslem není někoho učit a vést ke specializaci, ale umožnit každému hledat vlastní jedinečnou cestu, ve kterékoliv fázi jeho života, kdykoliv je to potřeba.

 

Taková instituce by mohla mít, vzhledem k dnešním poznatkům, tyto parametry:

  Vznikne svobodný Prostor, v jehož rámci může probíhat sebeřízené učení a vzdělávání. Všichni účastníci jsou rovnocenní.

  Učení a vzdělávání je organicky propojeno s praxí (zaměstnáním, projekty a
konkrétní záměry účastníků, tvůrčí činností a jiným specializovaným studiem), tedy se životem.

  Zakladatelé zajistí nízkonákladový provoz tak, aby účastnické poplatky nebyly překážkou vstupu a pokryly provoz Prostoru.

  Interakce, procesy, vzdělávací formáty budou designovány tak, aby obohacovaly ůčastníky navzájem.

  Formáty budou vznikat na rozhraní oblastí, kterým dnes říkáme Komunikace – Umění – Věda – Propojení těla a mysli, a jejich průnikem.

 

KUDYKAMPUS a jeho projekty jsou pilotními programy vznikající univerzity, jejíž koncept tím experimentálně ověřujeme. Používáme v textu název univerzita, protože žádný jiný vhodný zažitý výraz zatím neexistuje. Podobná univerzita, ani program v současnosti neexistuje.

 

Učení a vzdělávání propojené se životem

Odhadujeme, že v budoucnosti budou dnešní univerzity vyhrazeny zejména ke zvyšování odbornosti na úrovni vědecké, výzkumné a top-manažerské. Ostatní druhy vzdělání a učení budou spojeny spíše s komunitami (včetně virtuálních) a s praxí (se zaměstnáním, tvorbou a podnikáním).

Všeobecné vzdělání nebude „přípravou na život“ nebo únikem před startem pracovní kariéry, ale bude poskytovat nástroje pro žití v exponenciální společnosti a bude organickým způsobem začleněno do životaběhu – našeho vztahování se k přírodě. Jeho dobrým cílem například bude, aby nebylo v 18 letech pro úspěšný start pracovní kariéry, a to včetně podnikatelské, potřeba dalšího studia. Jeho základním tématem, v různých módech a kontextech, bude vztah konkrétního člověka a společnost, v níž žije, tedy jeho individuální životní strategie.
Tato vize všeobecného vzdělání prozatím nese název Universum.

 

S jakými východisky v této vizi pracujeme? Čím bude Universum jiné než současné vysoké školy?

1. Učení je běžnou a přirozenou součástí života. Učíme se neustále. Lidé rádi předávají, co umějí. Učíme se v rodinách, komunitách (včetně těch školních) a interakcemi s ostatními lidmi. Nejčastěji se učíme při nějaké praktické činnosti, projektu, zálibě. Nejlépe ve chvílích, kdy nové poznatky současně integrujeme do svého života. Tento způsob učení má rozhodující vliv na kvalitu života. Nepotřebujete k němu vzdělávací „instituce“, ale svobodný prostor a odpovídající platformu, která ulehčuje propojení s těmi, které k tomuto procesu potřebuje. Společnost a stát v současnosti většinou odděluje pojem vzdělání a učení. V extrému je vzdělání získávání certifikátů, vydávaných za skutečnou přípravu na život, za měřítko budoucího profesního a životního úspěchu, například Maturita je považována za jakousi zkoušku dospělosti. Není pak divu, že dosažené akademické úspěchy jsou často vydávány za měřítko lidské hodnoty, což dáváme hrdě najevo připojováním titulů ke svému jménu.

2. Základem Universa je neideologický fyzický a myšlenkový prostor, v němž každý účastník může pracovat na svých představách/projektech. Vysoké školy naopak mají v současnosti spíš požadavky na účastníky (vyučující a studenty) a prostor pro práci na sobě a „učení se“ systémově neobsahují. Jsou zde ostře odlišeny dvě skupiny: ti chytřejší stanovující standardy a ti aspirující, kteří se za odměnu certifikace snaží standardy naplnit. Standardy nemají většinou žádnou souvztažnost se schopností žít naplněný a radostný život.

3. Účastníci (jako součásti Universa) jsou tvůrci svého studijního programu. Každý účastník je plně kompetentní k tomu posoudit, co je relevantní pro jeho (životní) cíle a směřování. Informace účastníci postupně a cíleně získávají podle aktuálních priorit a toho, co sami potřebují. O své budoucnosti totiž vědí více než kdokoli jiný. Kdybychom v Universu měli
hovořit o něčem, jako jsou studijní předměty, pravděpodobně by se jmenovaly Komunikace – Umění – Vědecká metodologie – Tělo a mysl – Já. Vysoké školy v dnešní době zpravidla zahrnují studenty záplavou informací z oblastí konkrétních specializací, které si mají nějakým kouzelným způsobem složit do smysluplného celku, aniž by pro to škola vytvářela systémově prostor a podporu.

4. Certifikaci pro život nebo založení rodiny nikdo nepovažuje za nutnou, není proto ani pro subjekty jako Universum oficiální certifikace potřebná. O jejich kvalitě (nebo spíše užitečnosti) rozhodují účastníci. Certifikace na standardních univerzitách v současnosti spočívá většinou ve splnění určitých intelektuálních cvičení a naplnění předepsaných časových dotacích. Nezaručují úspěšný přímý přechod do praxe (s výjimkou pokračování ve vědecké praxi) nebo do podnikání. Absolventi jsou do života odesíláni s batohem vědomostí, které jsou spíše zátěží. Sebecertifikovaný vzdělávací interaktivní subjekt jako Universum bude vždy ve většině oblastí, které dnes tradiční vzdělávací systém pokrývá, násobně efektivnější ve smyslu výsledků v poměru k vynaloženým nákladům a spokojenosti jeho účastníků. Umožní každému pracovat na svých individuálních potřebách s časovou dotací, kterou sám vyhodnotí jako potřebnou, v rytmu, který je pro něj optimální. Přirozeně naplní potřebu celoživotního vzdělávání a umožní přirozenou interakci mezi těmi, kteří se chtějí skutečně učit s těmi, kteří rádi darují svůj čas, aby jim v tom pomohli.

My se domníváme, že vzdělání by mělo být spíš přirozenou součástí komunitního života a jednou z forem, jak se lidé v komunitě, ve státě, ale i globálně mohou podporovat mezi sebou. Universum se neustále vyvíjí a plyne, jako život sám. Jde o neustále otevřený koncept. Vyžaduje pouze společné úsilí účastníků udržet kvalitu Prostoru na úrovni potřeb všech účastníků. Již nyní můžeme pozorovat subjekty, které mají kvalitu Universa. Svobodné školy,
domácí vzdělávání a řada komunitních škol, lesní školky, dětská pískoviště a další.
Většina pracovních pozic nevyžaduje formální vzdělání, ale spíš zaujetí pro to něco dělat. Spousta mladých lidí podniká a žije svůj život po svém, jako by ani formální vzdělání nepotřebovalismile

KUDYKAMPUS

Je přirozeným prostředím pro ty, kdo hledají takovou cestu za svoji kariérou, která odpovídá jejich prioritám a talentům, a potřebují prostor k tomu, aby si promysleli a utřídili své priority, získali inspiraci nebo jen volně nechali plynout myšlenky, aby mohly jejich nápady postupně uzrát. Zjednodušeně řečeno, jde o nultý ročník nebo systémový doplněk kterékoli jiné školy. Prozatím je určen pro lidi ve věkovém intervalu 15 až 30 let. Systémoví koučové a facilitátoři vytvářejí užitečné rámce pro práci skupiny, které co nejlépe naplňují cíle všech účastníků.
Současně jsou všichni účastníci individuálně zapojeni v konkrétním projektu nebo mají praxi relevantní k pobytu v KUDYKAMPUSu. Ostatní aktivity si plánují a realizují účastníci dle domluvy a toho, co aktuálně
potřebují. K dispozici je řada odborníků, podporovatelů projektu, kteří přislíbili darovat svůj čas ve prospěch účastníků, v případě, že to bude oboum stranám dávat smysl.

KUDYKAMPUS je realizován ve tříměsíčních modulech. Kolik modulů absolvovat, a jak si je rozložit v čase, je na uvážení každého z účastníků. KUDYKAMPUS si nedává za cíl kohokoli cokoli naučit. Tuto motivaci musí mít každý účastník sám. KUDYKAMPUS poskytne jen prostor. Sám o sobě potřeby účastníků nevytváří. Je jim zcela k dispozici. KUDYKAMPUS – jako zárodek budoucí Univerzity – je dlouhodobý experiment. Má však od začátku všechny její kvality, které jsme popsali v předchozím textu.
Společnou praxí pro všechny je tedy práce na vývoji UNIVERSA.

Cc/Školník/9.11.2018